Heroes of Might and Magic
Heroes of Might and Magic je velmi úspěšná série tahových strategií od společnosti New World Computing odehrávající se ve fantasy světě Might and Magic (HoMaM jsou čistě fantasy hrami, ačkoliv MaM obsahují i sci-fi prvky). První z her vyšla roku 1995 (Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest), další verze (a datadisky) vycházely následně s ročními až čtyřletými rozestupy (přičemž New World Computing koupila v roce 1996 3DO, která v roce 2003 zkrachovala a sérii HoMaM koupil Ubisoft).
Obecný princip všech her v sérii je přibližně stejný: hráč začíná s několika městy (typicky jedním) a hrdiny (většinou též jediným) a cílem hry je typicky zničit všechny nepřátele a zabrat jejich města (ačkoliv cíle hry mohou být i jiné, to je vždy nastaveno pro každou mapu zvlášť); k dosažení tohoto cíle hráči pomáhají doly a další zdroje, které se vyskytují na mapě, avšak jsou hlídány nejrůznějšími monstry, které je nutné nejprve přemoci.
Všechny hry série Heroes of Might and Magic jsou čistě tahové: hráč může ve svém tahu posouvat po mapě své hrdiny a armády (a v rámci toho těmito armádami případně bojovat) a stavět budovy ve městě (standardně jednu za tah); když je se vším hotov, deklaruje konec tahu a jeho nepřátelé mohou učinit stejné akce jako on (a takto se střídají až do konce hry). I bitvy armád probíhají tahově; hráči posunují své jednotky po bitevním poli jednu po druhé (první hrají ty nejrychlejší). Taktika boje je stejně důležitá jako strategie celé války, ačkoliv se herně jedná o dvě principiálně úplně odlišné věci.
Z celé série Heroes of Might and Magic musím zdůraznit hru Heroes of Might and Magic III, která je dle mého názoru jednoznačně nejlepší (i když grafikou odpovídá roku vydání 1999), neboť její herní mechanismy jsou skutečně propracované a téměř (ne úplně) bezchybné; k HoMaM III vyšly dva oficiální datadisky (Armageddon's Blade a The Shadow of Death), jež oba považuji za zajímavé (v určitých ohledech), avšak narušující herní rovnováhu. Starší hry série než HoMaM III považuji za dobré, i když oproti třetímu dílu poněkud chudší; naopak všechny novější hry této série hodnotím jako extrémně graficky přeplácané, takže se v zájmu toho, aby hra hezky vypadala, notně snižuje přehlednost, což u tahové strategie jednoznačně považuji za kroky špatným směrem. Když píši o jednotlivých hrách série HoMaM, nemohu nezmínit neoficiální datadisk Heroes of Might and Magic III: In the Wake of Gods z dílny jakýchsi ruských programátorů; tomuto datadisku nutno přiznat, že jej tvořili lidé, kteří hře zatraceně dobře rozumí (patrně více než její tvůrci), neboť činí hru extrémně modifikovatelnou a hlavně nabízí mnoho možností, jak ji vybalancovat. Pro každého, kdo dokáže HoMaM III skutečně ocenit, je dle mého názoru velká škoda tento datadisk nevyzkoušet.
Jak už je z textu patrno, Heroes of Might and Magic III je mou nejoblíbenější hrou této série; za nejsilnější města této hry považuji Castle a Necropolis, za nejlepšího hrdinu pak Loynise. Většina středně pokročilých hráčů považuje za nejsilnější města Tower či Dungeon, což je dáno většinou tím, že porovnávají hotová města v pokročilé fázi hry; je však velkou chybou zapomínat především na následující dvě věci: kolik a jakých zdrojů stojí samotná stavba města a jak moc je toto město použitelné, není-li dostavěné.
Mým osobním rekordem ve hře Heroes of Might and Magic III je dokončení mapy Manifest Destiny na stupeň obtížnosti impossible za pouhých 39 dní; s datadiskem In the Wake of Gods pak tatáž mapa na stejnou obtížnost za 21 dní.